Podezření, že Andrej Babiš v roli předsedy vlády ovládá média a tím se dopustil přestupku proti zákonu o střetu zájmů, skončilo, i kvůli ne zcela pochopitelné neochotě Nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana podat správní žalobu, rozhodnutím Krajského úřadu Středočeského kraje (kde vládla paní Jermanová), že přestupek nebyl prokázán. I s ohledem na zmíněné okolnosti provázející přestupkové řízení však otazníků spíše přibylo.
Jedním z důvodů, proč se Andreji Babišovi (zatím) mezi paragrafy daří kličkovat, je i to, že je obtížné ve věci jeho střetu zájmů dosáhnout soudního přezkumu, lidově řečeno „poslat případ k soudu“. Posouzení existence či neexistence střetu zájmů je totiž podmíněno posouzením povahy svěřenských fondů, do kterých Andrej Babiš vložil akcie Agrofertu, aby dle svých slov „vyhověl požadavku zákona o střetu zájmů“. Jenže samotné vložení akcií Agrofertu do svěřenských fondů ještě neznamená, že je vše v pořádku. Právní úprava svěřenských fondů je totiž obsažena v občanském zákoníku, a tak je také třeba, aby struktura svěřenských fondů byla v souladu s požadavky právě občanského zákoníku. Andrej Babiš samozřejmě tvrdí, že ohledně jeho svěřenských fondů je vše podle zákona, ale i když je premiérem, jeho slovo v tomto nemá o nic větší váhu než slovo kohokoliv jiného, kdo zkrátka hájí svůj vlastní zájem.
Tím spíš je proto problém, že jeho tvrzení je velmi obtížné ověřit (a on sám rozhodně nedělá nic pro to, aby to ověřeno být mohlo). Přezkoumání zákonnosti struktury jeho svěřenských fondů (ve vztahu ke konfliktu zájmu), by mohl žalobu k soudu vyžádat patrně jen ten, kdo by se nastavením struktury svěřenského fondu, tedy pravidel jeho fungování, mohl cítit poškozený, tj. zakladatel, obmyšlený, případně za určitých podmínek svěřenský správce. Jenže v případě svěřenského fondu, v němž jsou uloženy akcie Agrofertu, jsou těmito osobami buď samotný Andrej Babiš, nebo jemu blízcí lidé, takže je logické, že ti žalobu podávat nebudou.
Pokud by ale Andreji Babišovi šlo o transparentnost a vyjasnění pochybností, které se kolem jeho svěřenských fondů a od nich se odvíjejícího podezření na střet zájmů vznášejí (a nutno říct, že oprávněné, protože se jedná o názory právních expertů jak z Česka, tak z Evropské komise), mohl toho dosáhnout třeba tím, že by ve výše zmíněném přestupkovém řízení vyzval ministryni spravedlnosti Marii Benešovou (kterou navíc do vlády sám nominoval), aby proti „osvobozujícímu“ rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, které mohlo být politicky motivované, podala správní žalobu k Nejvyššímu správnímu soudu (protože tuto možnost má kromě Nejvyššího státního zástupce právě i ministryně spravedlnosti), a tím nechal „o sobě“ rozhodnout nezávislý soud. To však bohužel neudělal.
Možná ale existuje jedna další cesta, jak nechat ve věci rozhodnout nezávislý soud, i bez „přičinění“ pana premiéra. Vede přes řízení o veřejných zakázkách, jichž se Agrofert účastní a často v nich vítězí. Proč, to nevíme. Pravdu může mít mluvčí Agrofertu K. Hanzelka, který říká že firma nabízí nejlepší podmínky, ale stejně tak je možné, že ji zadavatel nějakou cestou zvýhodnil.
Zjistit, jak to ve skutečnosti je, by bylo možné tehdy, pokud by se na soud obrátil neúspěšný uchazeč o veřejnou zakázku, který se domnívá, že Agrofert byl v řízení zvýhodněn právě svým spojením s panem premiérem, a nebo v tendru neměl právě kvůli konfliktu zájmu figurovat vůbec (třeba cestou napadení čestného prohlášení o neexistenci střetu zájmů, které uchazeči povinně předkládají). Tím, že by žalující měl na věci legitimní zájem, musel by situaci soud posoudit.
Tuto druhou možnost, ale jinou cestu, již využil Nadační fond proti korupci, který ve výše uvedeném smyslu před pár měsíci podal trestní oznámení k Městskému státnímu zastupitelství v Praze. Pokud bude orgány činnými v trestním řízení vyhodnoceno jako důvodné, mělo by dojít k podání obžaloby a k trestnímu řízení před soudem, který by k vynesení rozsudku ve věci samé musel vyřešit i otázku existence či neexistence střetu zájmů premiéra Babiše.
Byl bych rád, kdyby se tak stalo. Tím spíš, že část lidí je již neustále vznášenými otázkami a pochybnostmi unavena a má za to, že „právní kejkle“ problém nevyřeší. Každopádně penězovody od státu do firem A. Babiše dále „spolehlivě” fungují a firmy holdingu získávají i nadále státní zakázky. Proto je třeba, aby soud ve věci udělal konečně jasno. Jinak je celá naše právní úprava, která řeší konflikt zájmu, de facto k ničemu.
