Neznalost matematiky v dnešním světě život i uvažování mnohdy notně komplikuje. Uznávám, že způsob, jak se matematika dnes učí, nedává vždy velký smysl. Ale zrušit povinnost z ní maturovat, kvůli tomu, že ji neumíme učit, problém nevyřeší.
Je potřeba změnit (nejen) její vyučování, učit více smysluplných věcí, a to srozumitelně a zajímavě, aby i žáci pochopili, že to „k něčemu je“. A zkoušet jejich znalosti – třeba i u maturity – bychom měli způsobem, který bude výsledky dle znalostí diferencovat, ale umožní projít lidem, kteří zvládnou základní věci. Mimochodem, aspoň „nějaké“ zvládnutí matematiky (logiky uvažování, na kterém stojí) je nejlepší cestou ke zvládnutí nových technologií, o jejichž nutnosti se dnes dozvídáme víc než kdykoliv dřív.
Jiná, a myslím veskrze užitečná debata, je o ta, která se týká budoucnosti maturity samotné. Termín „obsolete“, který pro ni, myslím, použil pan Kaňa (asi nejlépe „zastaralý“), docela sedí. Jestli by k něčemu mohlo být zrušení „povinné maturity z matiky“ užitečné, tak je to právě diskuse o zásadní změně konceptu této stresující, ale nepříliš vypovídající zkoušky.
Stresujících, málo vypovídajících věcí v našem vzdělávacím systému je i bez ní opravdu dost.
Přechod na „maturitní známky“ určené průběžným prospěchem nebo rozvolnění toho, co maturita je (včetně možné projektové práce studentů) vypadají proti dnešnímu stavu jako cesty mnohem více hodné 21. století.
K tomu ale asi není u nás odvaha, i když mi úplně není jasné proč. A tak to odnesla matematika, která podle toho, jak funguje spousta lidí v politice a vedení státu, musela být jejich noční můrou. Takže třeba si takto část lidí plní „dětský sen“…
