Pokud se potvrdí informace (serveru neovlivní, kterou převzaly novinky.cz), že první část auditu Evropské komise konstatovala konflikt zájmů premiéra Andreje Babiše, a tudíž evropský rozpočet neproplatí výdaje na projekty Agrofertu čerpané z „kohezních peněz“, odstartuje domácí dějství této kauzy.
Evropská komise totiž záhy vyčíslí, jaký objem peněz, které měla naše země dostat, neobdrží právě kvůli konfliktu zájmů českého premiéra. Z evropských dotací se tak – doufejme jen dočasně – stanou neplánované dotace české. A protože výsledkem auditu bude, že byly přiznány protizákonně, měl by je stát od příjemce, firem Agrofertu, promptně získat zpět.
Měl; ale zda to udělá, to se uvidí. Nedávno zveřejněný případ dotace pro firmu Syner – pozoruhodný tím, že právě premiér Babiš jako ministr financí podepsal rozhodnutí, že stát protizákonně poskytnutou dotaci zpět vymáhat nebude – ukázal, že ne vždy se to děje. (Na to, jak často se to „neděje“, jsem se nedávno zeptal ministryně financí a na odpověď stále čekám.)
Situaci by mohlo zkomplikovat i to, pokud by Komise považovala chybu našich orgánů (tedy poskytnutí dotace Agrofertu) za systémový problém. Namísto neproplacení konkrétních dotací Agrofertu by pak mohla teoreticky zkrátit proplácení nějaké části kohezních fondů o procentuální částku (vyšší, než by byly jen dotace pro Agrofert). Jakkoliv by stále platilo, že důvodem by byl konflikt zájmů Andreje Babiše, je otázkou, jak by se k takové ztrátě peněz pro náš rozpočet ministerstvo postavilo. Od koho by peníze, o které by stát přišel, vymohlo – nebo zda by ztrátu nepovažovalo „za osud“ a peníze nevymáhalo.
Po první auditu bude následovat audit „nenárokových“ zemědělských plateb. A bylo by překvapení, kdyby zde bylo rozhodnutí jiné. Stav, kdy dotace „pro rozvoj venkova“ čerpají průmyslové potravinářské firmy, má logiku zřejmě jen pro úředníky, kteří o nich rozhodují, a pro jejich příjemce. Konflikt zájmů, který audit hypoteticky potvrdí u dotací pro Agrofert i z této kapitoly, situaci jen zhoršuje.
Opět ale bude otázka, zda naší zemi zatíží „jen“ neproplacení plateb pro firmy Agrofertu (a ostatní podivné dotace projdou), nebo zda půjde o větší plošnou korekci. A jak se k tomu stát (jehož vládu vede „viník“ této situace) postaví. Zda se premiér nestane fakticky premiérem za všechny prachy, neboť mu my všichni ze státních peněz přispějeme na jeho bohatství – k tomu by došlo, pokud by stát část dotací od firem Agrofertu nezískal.
Chce se říci, že míček je na naší straně dvorce. Ale ani to úplně neplatí. Zdá se totiž, že pro zkoumání konfliktu zájmů premiéra Babiše zvolila Komise postup, který vychází z legislativy, jež podmiňuje čerpání kohezních a „nenárokových“ zemědělských dotací splněním podmínek českých zákonů. Konkrétně, naším parlamentem přijaté novely zákona o střetu zájmů (někdy označované jako Lex Babiš). Je to v souladu s faktem, že Komise dosud nezkoumala a nepozastavila zemědělské „nárokové“ platby – v uvozovkách proto, že o pravidlech „nárokovosti“ plateb za hektar či zemědělská zvířata rozhoduje naše vláda, a tedy i premiér, stejně jako o pravidlech na úrovni Evropy. Přitom je logické, aby Komise posoudila i to, zda dotace pro firmy premiéra nejsou v rozporu i s obecným unijním nařízením o konfliktu zájmů, jež rozdíl mezi různými dotacemi z Evropy nedělá. Navíc, konflikt zájmů je v něm popsán velmi široce.
Toto posouzení by mohlo otevřít otázku, zda také balík „nárokových“ dotací pro firmy skupiny Agrofert (největší část jejich miliardových dotačních příjmů) nebudeme platit ze svého; a opět řešit, zda je vymáhat…
Vzpomínám si, že před lety, kdy do naší politiky plnou parou vletělo hnutí ANO a jeho neortodoxní pojetí politiky a moci, kdosi řekl, že „naše mladá a křehká demokracie nebyla připravena na srážku s něčím takovým“. A naše společnost utrpěla a trpí škody.
Lze ale stejně tak říct, že Evropská unie nebyla vůbec připravena na situaci, kdy nikoliv jen prostřednictvím machinací bohatnou z evropských peněz kamarádi premiéra (třeba v Maďarsku), ale z evropského rozpočtu vysává miliardy premiér jedné z členských zemí osobně (u nás). Zdá se mi, a nejsem tomu rád, že ani tento střet zatím Unie – tedy Evropská komise, která hraje roli strážce pravidel a práva – dobře neustála.
A je třeba, aby se postavila na nohy a jasně a transparentně dodržování zeměmi schválených pravidel zajistila včetně oblasti konfliktu zájmů. Mrzí mne, že se slabost systému ukázala právě v souvislosti s naší zemí, ale pokud Komise v případě naší země uhne (což by nám paradoxně usnadnilo život – v sázce jsou naše miliardy, ne-li to, že z premiéra Babiše se stane velký euroskeptik), bude uhýbat dál. A to je cesta k vážnému ohrožení projektu společné Evropy, neb EU musí stát na snaze co nejlépe zajistit vládu práva.
