Řada lidí i politiků má za to, že probíhající krize a předpokládané těžkosti s restartem ekonomiky musí být využity k tomu, abychom vytvořili svět „aspoň o něco lepší“. Má to jistě mnoho dimenzí, včetně politické (změnit je třeba od základu vztah k Číně), ale nejčastěji je řeč o klimatu a životním prostředí.
Článek (a hlavně titulek) Seznam zprávy mluví o dvou táborech. A tedy dvou názorech na tuto věc. Není od věci neskončit u titulku a obsah si přečíst. Pomůže to posoudit, jak ony tábory vypadají.
Nejprve otázka snížení dopravy (a tedy i emisí) ve městech. I bez ohledu na to, že v mnoha věcech se věci mění (tímto směrem) velmi rychle, osobně to vidím v posledních letech na dvou městech, která pravidelně navštěvuji (v Bruselu a Salzburku došlo ke vzniku mnoha zón bez aut či s výrazně omezeným provozem). Nyní přicházejí iniciativy nové, zřejmě poměrně radikální. A čekám, že uspějí. Není mi jasné, kdo je tedy ten „opačný tábor“ – jsou to ti, co chtějí, aby se v autech ve městech jezdilo více, a více lidí umíralo na důsledky znečištěného vzduchu, neb jim jde jen o tempo změn? Protože o tom druhém se přirozeně debata všude povede. Ale není pochyb, že pro proponenty podstatné změny podoby center měst se díky tomu, jak si mnoho lidí užívá centra měst bez aut, nabízí možnost k podstatnému posunu. A tuto možnost leckde využijí.
Zajímavější, a v důsledku větší, je otázka „odložení zeleného dealu na neurčito“. Především fakticky – dle textu proti sobě stojí 2 skupiny. Jednu presentuje více než desítka premiérů unijních zemí, její čelní představitelé a většina poslanců Parlamentu (kteří text, toto otvírající, hlasováním odmítli). Proto nim stojí (dle textu) Andrej Babiš, Saša Vondra a několik dalších poslanců (obvykle ze skupiny ECR a pak jednotlivci, často ze stran, které zastávají často velmi radikální postoje). Takže jde o skupiny, z hlediska síly, ne úplně porovnatelné.
Samozřejmě, že priorita pro politiky, byznysmeny i občany je obrat k oživení ekonomiky. A tato priorita se musí projevit i „penězi“. Samozřejmě, že urgentní, okamžitá opatření na překlenutí krize dnes mají přednost. Ale velmi brzy se ekonomická politika vlád obrátí směrem k podpoře ekonomiky díky posílení investic. Nestavme ale hladové zdi a investujme smysluplně. A zde bezesporu mnoho investic v oblasti dekarbonizace představují atraktivní příležitost. Ta by neměla být promeškána.
A je to vlastně logické. Ukazuje se, že dnešní krizí procházejí lépe ti, kteří se na ni připravovali. Jak dobrými plány, tak investicemi či opatřeními pro snížení rizika. A byla to rozhodnutí velmi správná. A s ochranou životního prostředí a kroky k zastavení zhoršování klimatu je to zcela stejné. Kdo začne dříve a bude to dělat lépe, utrpí nižší škody (i když zde nejde o jednotlivé země, ale části světa, samozřejmě). Odkládání na neurčito je cesta, jak se dostat v budoucnu do opravdu velkého problému.
